Blog    Odkazy    Politický kompas    Autor    RSS

Menu

Akce (2)

Evropské nesmysly (10)

Kultura (5)

Liberalismus (9)

Mezinárodní obchod (4)

nezařazené (7)

Podnikání (2)

Politické nesmysly (15)

Pro zasmání (13)

Přečteno jinde (5)

Sociální nesmysly (6)

technické záležitosti (4)

Zdravotnictví (3)

Zemědelství (3)

Životní prostředí (1)

Moudrá slova

"Plány se liší. Plánovači jsou všichni stejní."

- Frédéric Bastiat

Další příspěvky v rubrice

- Aspoň bude na co nadávat, 07.06.2006
- Ať žije (Staro)nová Unie (ne)svobody!, 25.04.2006
- Humanisté všech zemí, spojte se..., 17.04.2006
- Paroubek et circenses, 06.02.2006
- Pomýlená antimponopolní politika, 21.12.2005
- více...

Z moci úřední: muži a ženy jsou si rovni

napsáno 12. 03. 2005 v 00:00  |  rubrika: Politické nesmysly

"Jak lépe oslavit mezinárodní den žen, než návrhem na vytvoření speciální agentury pro rovnost mužů a žen", řekl eurokomisař Vladimír Špidla. Ponechám stranou byrokratickou úchylnost tohoto výroku, který by měl urazit každou ženu, a zaměřím se na faktickou nesmyslnost "antidiskriminačních" snah.

Evropská unie chce založit "institut pro rovnost pohlaví". Ano, co jiného může byrokrat udělat, než založit úřad. Jak záslužné, zaplesají určitě feministky. S diskriminaci bude konec! Jako liberálně smýšlející člověk samozřejmě nemůžu říci nic jiného, než že to celé je holý nesmysl.

V poslední době se o diskriminaci žen diskutuje zejména v souvislosti s rozdílnou výší platů mužů a žen. Pro začátek: netvrdím, že stejně kvalifikovaná žena by za stejnou práci měla dostávat menší plat než muž. Otázka platových rozdílů ale není tak jednoduchá.

Samotná ekonomie nemůže o těchto rozdílech říci nic jiného, než že existují, případně proč. Požadavky na rovnost platů vyvolávají opět představu jakési "spravedlivé ceny", což je - nemýlím-li se - koncept středověkých scholastiků, který moderní ekonomie nezná. Spravedlivá cena (resp. mzda) je jakákoliv cena, kterou obě smluvní strany akceptují.

Jistě se v Česku najdou jednotlivé firmy, kde žena bere méně jen proto, že je žena. Prosazovat ale nápravu pomocí plošných státních zásahů by přineslo více škody než užitku. Jednalo by se o narušování smluvní svobody firem a jednotlivců. Kromě toho, regulace typicky ve svém důsledku skupině, kterou mají chránit, uškodí.

"Jedním z nejperverznějších aspektů českého sociálního systému je v evropském srovnání velmi silná "ochrana" žen na mateřské dovolené, kterým musí zaměstnavatel po dobu až tří let garantovat nejen přijetí zpátky do práce, ale dokonce i poskytnutí stejného nebo podobného místa, z něhož odcházely na mateřskou," napsala před nedávnem v komentáři pro HN členka bankovní rady ČNB Michaela Erbenová. Zaměstnavatel si samozřejmě dvakrát rozmyslí, zda takovou ženu vůbec přijmout, případně za jaký plat.

Ano, je to "diskriminace", ale firma má za úkol produkovat zisk, ne fungovat jako zaopatřovací instituce. Zaopatřovací institucí je především - a přes všechna opatření státu, která její roli oslabují - rodina. K ekonomickým argumentům tak přidávám normativní požadavek: "náklady na děti" musí nést jejich otec, ne zaměstnavatel jejich matky.

Jsou i další příčiny individuálních mzdových rozdílů. Existuje například studie, která je vysvětluje tím, že ženy vyjednávají o mzdě jinak než muži. Soustavně dávají nižší návrhy. Jednotlivci, kteří vyjednávají, dostávají pochopitelně vyšší mzdy než ti, kteří tak nečiní. Další podobné závěry uvádí tento článek v The Economist.

Pak je tu otázka průměrných platových rozdílů. Ženská polovina společnosti jako celek dostává od zaměstnavatelů méně, než mužská polovina. Tyto rozdíly jsou ale z velké části statistickou iluzí. Vysvětlení - přinejmenším v USA - je ve skutečnosti velmi prosté. Jak píše ekonom Pavel Kohout, muži častěji pracují v technických oborech, které trh práce oceňuje výše.

Opustím teď trh práce a podívám se na politiku: "Abychom u nás ve Francii zajistili přístup žen do politiky, na kandidátkách platí zipové pravidlo: střídá se muž a žena," řekla HN členka jedné francouzské neziskové organizace. Ale co když ženy do politiky většinou prostě nechtějí? Korespondovalo by to s jejich - v průměru - menší soutěživostí.

V politice je málo žen, a přitom politici rozhodují i o nich, namítnou zastánci povinně rovného zastoupení. Spíše než k prosazování parity by ale tato námitka měla vést k úvaze o samotné podstatě demokracie, to jest že o životě každého jednotlivce rozhoduje někdo jiný. (Proč by měl?)

Povinná parita na kandidátkách bude pouze na základě pohlaví diskriminovat část mužů. To je nevyhnutelný paradox všech antidiskriminačních snah. Vtipně to dokresluje i agenturní zpráva, podle které komisař Špidla čelí kritice za to, že rovnost pohlaví má na starosti muž - kdyby ho nahradili ženou, bude to přece diskriminace na základě pohlaví! Asi vůbec nejlepší by bylo, kdybychom všichni byli genderově neutrální individua (abych napodobil pseudovědeckou hantýrku gender studies)...

"Rovnost žen a mužů je základní právo a také politická priorita EU", říká Špidla. Zapomíná ale na to, že rovnost není parita. Rovnost, tak jak jí definují liberálové a zdravý rozum, je rovnost všech lidí bez rozdílu před zákonem, resp. rovnost práva na vlastnictví sama sebe a plodů vlastní práce a další práva z tohoto základního odvozená. Kdyby rovnost znamenala paritu, "krásní lidé by museli být zjizveni, elegantní spoutáni a mozkové vlny chytrých ustavičně přerušovány", jak napsal Kurt Vonnegut.

A muži a ženy by museli zapomenout na to, čím se odlišují a zároveň doplňují, což by byla nesmírná škoda, dodávám já.

P.S.: ještě jeden odkaz k otázce diskriminace.

Přidat komentář:

Zatím nejsou povoleny HTML tagy, nefunguje rozpoznávání URL. Délka komentáře je omezena na 1500 znaků.

Tři a čtyři rovná se:

 

Příspěvek zobrazen 1314x (počítadlo funguje od 1.4.2006).